Tma

2. června 2017 v 17:13 | Patrona |  Jen tak..
Snažím se otevřít oči. Nejde to. Vidím tmu. Obyčejná tma to není. Je to Tma. Tak černá, že černější být nemůže.


Tmy se bojím. Nejen tmy. Bojím se strachu. Bojím se, že to už znovu nepřekonám, že to bude jako dřív, že to bude mnohem horší. Bojím se Světla, protože po něm přijde vždy Tma. Dřív nebo později. Bojím se být zase šťastná, protože pak přijde zklamání. Vidím vše ve Tmě. Byla jsem Světlo, snažím se být pro ostatní Světlo, ale někde uvnitř vím, že tu je jen Tma, která se touží stát Světlem. Ta černočerná Tma je ale mnohem silnější. Nezbývá mi nic jiného, než jen skrývat Tmu za Světlem.

Chci zapomenout, ale nezapomenu. Chci vrátit čas a všechno trápení. Mít znovu 10 a být celé dny venku s kámoškou, která ještě nezradila, s milovanou ségrou, která ještě ví, že ji mám ráda, s ostatními kámoši, pro které jsem já JÁ a nevědět, že budoucí milovaný nenáviděný člověk existuje.

Spálila jsem se, uhořela jsem. Zbyl ze mě jen popel. Fénix ze mě ale není. Nejsem nic, už ani JÁ. Přežiji, ale nežiji. I když jsem pro své okolí Světlo, pořád se cítím jako Tma! A už ani nevěřím svým slovům. ,,Bude líp." Nebude. A i kdyby bylo, jednou bude zase nejhůř. A odnesu to já.

Chci se nebát. Jenže má Tma pořád převládá. A to je na ... Nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama