Kde to žijeme?

31. července 2017 v 10:36 | Patrona |  Jen tak..
Žijeme v době, kde si každý dělá co chce, kdy chce a nebere ohledy na nic jiného. Žijeme v době plné strachu, nenávisti a lži.



Lidstvo je zkažené. Tato doba je zkažená. Nikdo si ničeho neváží, dělá si co chce bez ohledu na vše ostatní. A já se ptám, proč? Proč se nemůžeme vrátit tak 150 let zpátky, kdy sice nebylo milion věcí z této doby, byla chudoba a různé nemoci, ale lidé aspoň věděli, co je to úcta k druhým či co je to pomoc jiným. Dnes na to každý kašle, má v hlavě jen sebe a své potěšení, bez ohledu na to, že druhým ubližuje. Jsem zklamaná. Dnes lidé rádi ostatním ubližují a neví, dokonce ani nechtějí, nikomu pomáhat. Proč taky, když je hlavní, že uspěli oni, že?

Je to nemoc. Nemoc dnešní doby - být takový. Někdy si připadám, že i já se chovám podle tohoto ,,vzorce" dnešní doby. Někdy se chovám jako kráva, i když to tak nemyslím, i když bych se vážně chtěla chovat jako já. Jenže si to v tu chvíli neuvědomím. Vždy si to uvědomím, až vše pos*** (pokazím)... Co když to má většina lidí tak, jako já? Chová se jak každý a pak si uvědomí, že se vlastně chtěl chovat jinak? Chci vrátit čas, o pár měsíců, let, desítek let zpátky. Jenže to nejde. Tak si přeji, aby ostatní pochopili, jak je dnešní svět zkažený. Aby pochopili, že síla lidského myšlení je silná. Někteří lidé stále odolávají, ty vážně obdivuji, ale bohužel neznám v mém okolí nikoho takového, kromě mých či jiných prarodičů. Někteří jsou na tom jako já - uvědomují si to, ale někdy bohužel neodolají, a pak jsou tu ti, kteří jsou v tom až po uši.

Chci, aby mi lidé, kterým jsem ublížila, odpustili. Nečekám, že to tak bude, ale můžu aspoň doufat. I pro mě je těžké, když ztratím nejlepší kámošku, která měla sama své problémy, nebo někoho, na kom mi záleželo. Můžu si za to ale sama, nebo ne? Může za to tahle doba, nebo jen to, že jsem tak slabá? Myslím, že kdyby tu byla doba před 150 lety, vše by bylo jiné. Lidé by si věřili, měli se rádi a hlavně si pomáhali, nekašlali na sebe. Neztratila bych nikoho, protože by tu nebyla šance, že bych já nebo někdo jiný dostal ,,náladu dnešní doby".. Jsem zklamaná. Zbyl mi tu už jen plyšák, kočka, peřina a v hloubi duše velké, temné a prázdné ,,NIC".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama