Pocity

16. července 2017 v 19:56 | Patrona |  Jen tak..
Proč někteří brečí víc, než ostatní? Proč jsou někteří lidé citlivější, a někteří bezcitní? Proč je někdy lepší nevěřit nikomu a nebrát vše tak, jak to vypadá? Proč děláme tu samou chybu i 10x?



Cítím se divně, zničená, unavená, smutná, sama, na nervy a v háji. Mám chuť schovat se pod peřinu a brečet, dokud na to budu mít sílu. Je to takový pocit, kdy víte, že se vše kolem vás hroutí a vy nevíte, co s tím. Jste ztracení ve tmě, která je nekonečná. Čekáte na to, až vás někdo vezme za ruku a vezme vás pryč, pryč z té černočerné tmy. Jenže můžete čekat jak dlouho chcete, nikdo tu není a nebude...

Vše co napíši je jako výkřik do tmy, ale je to mnohem lepší, než dnem i nocí brečet. Nikdy jsem nebyla v ničem nejlepší, možná jsem byla v pár věcech dobrá (v matice atd.), ale jinak jsem pořádné trdlo. Už od dob, co si pamatuji, se mi v ničem nedaří, a když, tak jen chvíli a pak se zase vše pokazí.. Už na základce jsem byla nikdo. Taková ta šedá myš, která tam je, ale vlastně ani není. Nikdy jsem se zbytečně nehádala, snažila jsem se být ta ,,hodná" a stejně jsem z toho měla velký prd. Každým dnem jsem trpěla názory spolužáků, nebo spíš spolužaček, na mou osobu. Vždy jsem to ale viděla s nadhledem, vyslechla a šla dál.

Na střední se to uklidnilo, aspoň trochu. Přeci jen - kluci takové kraviny neřeší. Měla jsem i přítele, pro kterého bych udělala první poslední, protože jsem si myslela, že to myslí vážně.. Každým dnem na něj chci zapomenout, pohnout se dál, protože on je člověk, který mi ze všech lidí na světě ublížil nejvíc. Není horší pocit, než když jste někým okouzleni tak, že byste pro něj i zemřeli, a pak zjistíte, že vás ten člověk jen využíval.. Ten pocit, kdy vás bolí srdce, cítíte, jako by se trhalo na kousky a ta bolest neustává. Snažíte se brečet, nemyslet na to, dělat 100 jiných věcí, aby ta bolest přestala, ale ona tu pořád někde je..

I když po nějakém čase, pro mě cca 18 měsíců, ta bolest pomalu přechází, tu pořád někde je ten ,,strach". Strach, že se zase spálíte, že potkáte člověka, do kterého se zamilujete ještě víc a pak zjistíte, že vás měl na háku.. Proč to lidé dělají? Proč předstírají city jen pro to, aby dostali někoho do postele a pak ho jen odkopli? Proč lidé podvádějí? Proč ubližují těm, které by měli mít rádi? Proč lžou, kradou a nemají k nikomu žádnou úctu? Kde to žijeme? ...

Někdy si přeji zavřít oči, usnout a už nikdy se neprobudit, protože realita je zlá, hnusná a krutá. Mám pocit, že jsem jediný člověk na světě, co touží mít klidný život, milujícího partnera, být věrná a laskavá k ostatním, zbytečně nikomu neubližovat, protože vím, jak špatné to je. Mám pocit, že i když chovám k někomu hluboké a upřímné city, stejně je to k ničemu, protože dnes city zřejmě nic neznamenají. Jsou jen zbytečným odpadem v tomto zlém a hnusném světě.. Přeji si, abych byla v jiné době, na jiném místě, protože zde to pomalu přestává mít smysl.. Chci, aby mě někdo vzal za ruku a vzal někam pryč, pryč z této černočerné tmy....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama