Příležitost

27. března 2018 v 18:28 | Patrona |  Jen tak..
Představte si, že vám je vše jedno. Nemáte rádi nic a nikoho, vše je pro vás pasé, chodíte každým dnem jen do práce a pro nic jiného nežijete. Práce - jídlo - spánek. Máte zlomené srdce, nesnášíte všechny, bojíte se toho, že by to někdy mohlo být ještě horší. No a pak se dozvíte, že vás někdo miluje. Prý tak, že víc už milovat nejde. Co uděláte? ...



Jste zničeni a unaveni minulostí, cítíte, jako by toho na vás bylo už moc, i když jste teprve na začátku. Máte toho dost za sebou, ale i míle před sebou. Nemáte chuť znovu se zamilovat, protože máte pocit, že to skončí stejně, že jsou všichni stejní. Do toho tu existuje osoba, která už pár měsíců čeká na to, až se probudíte z toho smutného spánku a znovu začnete žít. Víte, že vás miluje, ale neuděláte nic, co by tomu pomohlo. Necháváte čas plynout, však ono se to nějak samo vyřeší, ne? Jenže ne. Čas uteče, najednou vám bude 80 a už budete jednou nohou v hrobě. Sami. Budete chtít vrátit čas a nenechat si ujít příležitost - i když mohla vyjít špatně. Však i o tom to je, ne? Chybama se člověk učí. Člověk musí projit tolika zkouškama, prožít tolik zklamání. Musí vám utéct život před očima, abyste pochopili.. A nebo se nad tím zamyslet už dřív, začít žít teď, a ne až v 80. Chci něco - tak se o to snažím, a nenechávám to utéct. Nikdo a nic nebude na tomto světě věčně, tak proč nežijeme, ale jen přežíváme?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama